O
PLEMENI
Plemeno Lhasa Apso jsme si vybrali úplnou náhodou. Netušili jsme, že LA byli chovaní v klášterech v Tibetu a že historie plemene je velice zajímavá a stojí za pozornost.
My jsme doma řešili, zda pejska ano či ne. Léta jsem synům vysvětlovala a hledala důvody proč pejska Ne. Po několikaletém soužití s křečky, andulkou, morčetem a fretkou, jsem ustoupila a demokraticky se rodina rozhodla, že pořídíme pejska. Náhoda tomu chtěla, že právě v té době měli naši známí, manželé Hronovi / jedni z prvních a nejlepších chovatelů LA / štěňátka. Původní volba sice padla na úplně jiné plemeno, ale když jsme viděli ty chlupaté kuličky u Hronů na zahradě, bylo rozhodnuto. Ten s tím bílým véčkem za krkem, ten bude náš. A tak jsme si přivezli něco chlupatého a začali mu říkat Timeček. Po dvou letech Ajsinku a byli jsme ztraceni......
LA se říká, že je to Malý psík s duší velkého psa. Nedovedu úplně posoudit čím se liší od ostatních plemen, jiné plemeno jsem doma neměla. Mohu ale říci, že lhasáčci jsou společenští, mají rádi svou rodinu a jsou věrní. Tvrdím, že nikdo jiný vás tak nedovede přivítat při příchodu domů právě tak jako naši LA. Jsou zdravě sebevědomí. Každý pes se musí vychovávat. I tomu nejmenšímu pejskovi musíte nastavit mantinely co smí a co ne. Není to o rase . Pokud nechcete, aby pes žebral u stolu, aby s vámi spal v posteli , naopak potřebujete, aby vydržel doma sám ,když jste v zaměstnání, vše ho musíte postupně naučit a byt důslední. LA jsou velmi chytří a záhy pochopí, co po něm chcete a zároveň ihned odhadnou situaci, pokud svoji důslednost porušíte. Po letech soužití stačí kouknout na hřeben a všichni předstírají spánek, stačí otevřít tu pravou skříňku a vědí, že tam jsou piškoty. Poznají, zda tuto bundu nosíte do zaměstnání a odcházejí do pelíšků, nebo je to bunda na venčení a už je fronta u dveří.
Naši pejsci s námi žijí pohromadě, každý má své oblíbené místo. V počátcích našeho chovatelství jsme bydleli v bytě a venčili na sídlišti, chodili do přírody, jezdili společně na dovolené a bylo to super. S dnešní smečkou by to asi moc nešlo, ale máme nyní zahrádku a tak není problém . LA jsou i dobří turisté, pokud je od mala rodina bere na výlety, jsou otužilí a houževnatí. LA je přizpůsobivý a tak pokud jste naopak peciválové, bude s vámi trávit pejsek hodiny na pohovce , hlavně aby se vám zavděčil. Většina LA jsou tolerantní a rády se kamarádi i s ostatními pejsky.
LA netrpí žádnými vážnými nemocemi, kterých by se musel budoucí majitel obávat. Je to ale živý tvor a tak se může občas nějaký malý zdr. problém vyskytnout, ale nic zásadního. Vzhledem k tomu, že se jedná o plemeno dlouhosrsté, je potřeba srst udržovat. Od mala štěňátko učit, že se srst češe a vyčesává podsada, čistí ouška a stříhají drápky. Po koupaní vysuší srst fenem a i na to si musí pejsek zvyknout. Pokud je pejsek v srsti, je údržba trochu pracnější. Ale pokud majitel chce, může srst pravidelně stříhat a údržba je jednoduchá.
My krmíme suchou stravou-granulemi, to je hlavní složka stravy. Samozřejmě nepohrdnou vařeným masíčkem či piškoty, ale pouze jako pamlsek. V současné době naši nejstarší fence bude 15. let a je stále při chuti. Naše teta má fenku LA a Brenička oslavila již 17.narozeniny a je stále čiperná. Loňského roku nám přivezli zájemci o štěňátko ukázat stařičkého pejska LA. Tošíkovi bylo téměř 19. let a aby bolest z jeho blížící se ztráty nebyla tak veliká tak si od nás odvezli štěňátko a letos mu pořídili ještě kamaráda.
Plemeno Lhasa Apso nepatří k těm „módním“ ale pro nás je to láska na celý život. Nejvíce nás ovšem potěší, když se na nás obrátí majitelé pejska či fenky, kteří si od nás již brali před x lety štěňátko a pejsek bohužel již odešel a řeknou vám, že chtějí opět tak úžasného a chytrého pejska a zase od vás. To je ta nejlepší odměna, které se vám jako chovateli může dostat.
Oldřiška Kočová, CHS LHASA SUNGPO
Lhasa Apso opouští Tibet
LA nesměl být prodán, ale mohl být darován, což byl pro první milovníky plemene velký problém. Slečna Marjorie Wild získala svého prvního "Lhasa Teriéra" v roce 1901 (nebo možná v roce 1900, obě data jsou v jejích dopisech). Rodiče psa byli přivezeni z Indie panem McLaren-Morrisonem. Několik (podobných) zpráv a popisů Lhasa teriéra se našlo v Indii roku 1895. Pan McLaren-Morrison se později připojil k expedici pana Francise Yunghusbanda do Tibetu v roce 1904 a přivezli podle slov slečny Wildové do Anglie další psy. V jejích osobních poznámkách o plemeni slečna Wildová popsala LA této doby jako ve většině případů modro-černé a bílé, všechny v barvě černé nebo grizzly. Byli značně větší a "tvrdší" než menší variety (nazývané jako "Golden Apso"), kteří byli přivezeni paní Erikou Baileyovou v roce 1928. Všechny zdroje zpráv ze začátku století nám říkají, že první dovezení psi byli zejména v odstínech šedé, černobílé a zdá se, že zlatí psi zde nebyli k vidění dokud jich paní Baileyová nepřivezla několik v roce 1928. Manžel paní Baileyové dostal od Sira Charlese Bella jako politického úředníka pro Tibet v roce 1921 několik psů a dostal se do značných problémů při hledání psů obecně upřednostňovaných Tibeťany. Výsledkem jeho zájmu bylo vytvoření úzkého kontaktu s mnoha vlivnými Tibeťany a našel malého psa, který musí, jak jméno naznačuje, mít dlouhou srst. Co se týče srsti, nejběžnější byla černá nebo šedá, ale Tibeťané upřednostňují zlatou nebo medovou barvu. Paní Baileyová získala své dva první psy, Sengtru a Apso, když žila v Sikkim na Tibetských hranicích. Ty daroval Tsarong Shape panu R. C. Kennedymu (lékařský úředník u Sira Charlese Bella), když si přál ukázat vděčnost za léčení darováním hodnotného dárku. Když pan Kennedy odešel z vládní správy v roce 1922, předvedl paní Baileyové tyto dva psy. Vždy, když paní Baileyová s manželem jeli do Tibetu, který navštěvovali každý rok po sedm let, brali s sebou své dva psy a snažili se získat další stejného typu. Zdánlivě mohli jednoduše najít vhodné psy, ale oni chtěli stejný typ se speciální barvou. Zdálo se to nemožné do doby, kdy v roce 1924 pan Bailey strávil měsíc ve Lhase a byl v častém kontaktu s Dalajlámou. Pokračoval v hledání a našel černou fenku, pojmenovanou Apso, která patřila mladému Tibetskému úředníkovi. Úředník svou fenku panu Baileymu nedal, ale dovolil mu, aby ji odvezl do Anglie a nakryl svým psem. Do té doby Baileyovi odchovali štěňata pouze na svém původním páru, takže nová krev pro ně byla velmi důležitá. Baileyovi přejmenovali svou nově získanou fenku na Demon a nakryli ji svým psem Sengtru. Demon byla po odchování štěňat poslána zpět do Tibetu, ale bohužel se ztratila po cestě a už ji nikdy nikdo neviděl. Baileyovi pokračovali v hledání více psů, které by mohli přidat do svého chovu, doufaje, že přinesou tak potřebnou novou krev, ale neměli štěstí v hledání nového psa, který by přesně odpovídal jejich představám a který by předurčil vývoj plemene. Brzy po jejich odjezdu v roce 1928 získali psa LA, který splňoval všechny podmínky jak to bylo jen možné: "byl přesně to, co jsme hledali a měl i požadovanou barvu". Lhasa byl šedobílý a patřil panu Martinovi z Britské obchodní agentury v Gyantse, se kterým žil osm let před tím, než ho paní Baileyová poprvé spatřila. Pan Bailey přivezl šest psů do Anglie v roce 1928. Tam už byli Lhasa a pět potomků původního páru (Sengtru a Apso): Taktru, Droma, Tsitru, Pema a Litsi. Lhasa dával pravděpodobně velké množství zlatých štěňat, v roce 1934 paní Baileyová napsala: "Jsem šťastná, že můžu říci, že jeho potomci mají tak nádhernou barvu"! Pozorováním přišla paní Baileyová na to, že Lhasa Teriéři v Tibetu a v blízkosti Indických hranic měli užší lebku a delší čumák a byli obecně více teriéry. LA chovaní v klášterech blízko čínských hranic měli obecně kratší nohy, čumák a kulatější oči.
Z knihy Juliette Cunliffe All about the Lhasa Apso
|
|
